1 z těch, co přežili: Na rozdíl od všeobecně rozšířené představy je 70% pouští kamenitých, nějaké štěrkové a zbytek pískových. Nevím přesně, jestli se tekuté písky můžou vytvořit i v té kamenité poušti - jestli jo, tak když vidím široko daleko jedinou písečnou kaluž, tak do ní určitě nepolezu.
Co se týče písečných pouští, tekutý písek nepoznáš, dokud v něm nestojíš (omlouvám se, možná to bylo napsané nejednoznačně - tomu bohužel nejde předejít, jedině to řešit, když to nastane; už došlo k nápravě). Prý to mlaskne nebo dokonce vyšplíchne a pak se člověk docela rychle propadá. Můžeš se dostat ven, když jsi ještě blízko okraje, a vylézt, nebo tě vytáhne někdo, s kým cestuješ.
Takže jediná možnost je, necestovat pouští sám, mít připravené lano k okamžitému použití a dodržovat rozestupy, aby vás tam nezapadlo najednou víc nebo dokonce všichni.
Ještě je jedna rada, kterou propaguje velké množství internetových stránek, ale nevím, co je na tom pravdy; totiž že mula v poušti nikdy nezapadne do tekutého písku, osel ano. Osobně teda doporučuju do pouště spíš velblouda - neboří se, vydrží dlouho bez vody, krmit se dá skoro čímkoli a je na to horko zvyklý. Ale třeba by se ta mula dala využít bez jezdce jako průzkumník - předvoj, kdo ví, zvířata mají někdy zvláštní instinkt, to je to samé jako když třeba krysy utečou pár dní před zemětřesením z dolu, stejně tak zvířata utíkají třeba dva, tři dny před tsunami nebo zemětřesením z ohrožené oblasti. Osobně si myslím, že se na to - k naší vlastní škodě - málo soustředíme.