Když konečně došlo na nákup kanad, moje nadšení bylo obrovské. Do té doby, než po dvoukilometrové procházce byly paty samý puchýř. ,,Aha, to se bude muset něčím natřít a rozchodit."
Po patnácti nátěrech Indulonou a pěti obdobných 2 km pochodech (vždycky se stejnými účinky na nohy) mě osvítilo náhlé poznání, že problém bude asi někde jinde, a sice v těch supertenkých vietnamských ponožkách. Jasně, do města jsou dobré, ale do kanad evidentně ne.
Při návštěvě speciálního ponožkového obchodu s požadavkem na černý exemplář (umíte si v kanadách představit třeba žlutou? :) ) prodavačka vytáhla troje: relativně levné, středně drahé a drahé. Ty levné i ty drahé ve mě z nějakého důvodu vzbuzovaly určité pochybnosti; a když se prodavačka rozvykládala o tom, že ty středně drahé jsou z odolného materiálu a mají vyztuženou patu, bylo jasné, čeho si bota žádá. Když mi pak později kamarád udělil radu ohledně krátkého pochodu v mokrých ponožkách, kanady byly definitivně zprovozněny.
Teď nevím, co mám napsat nakonec. Snad jenom, že nejde jen o to hledat problém, ale taky hledat ho na správném místě. Přeju hezký den a pohodlné boty :)